Občas není vše podle našich představ... o to hůř, když někdo velice blízký (a nemyslím mého muže) se pro něco rozhodne, co se týká Vás, Vy s tím žijete pár let a najednou je všechno jinak, ten blízký člověk si to rozmyslí a vůbec si neuvědomuje, jaké to může mít následky... že tím svým náhlým rozhodnutím může změnit životy svých blízkých, o nichž rozhoduje... no uvidím, jak se věci vyvrbí...Taky vím, že zde nepomůže lítost, vztek, emoce... chce to rozumně si promluvit z očí do očí a říct si ty případné důsledky, které by velice změnily život mojí rodinky a vlastně nejen jí... no já to vidím leda na kompromis, aby alespoň malá spokojenost byla na obou stranách... Pokud ta velice blízká, vlastně jedna z nejbližších osob, by o kompromisu nechtěla slyšet, pak Adámek nevyroste jako vesnický klouček v přírodě, ale bude z něho městský hošík, a to bych byla velice nerada...
PS: Nejvíc bolí slova, kterými člověk ublíží, možná nevědomky, v afektu... a já se neumím bránit, nedovedu oplácet stejnou mincí... nechci a neumím... a pak tím trpí moje rodinka... ach jo...
Žádné komentáře:
Okomentovat