Jedlová

Tak jsme se konečně, letos poprvé, vydali na Jedlovou za rodinkou. Milan tam byl už od pátku (na Tolštejně) a já s Aďou a Cargem jsme za ním a jeho rodinou jeli v pondělí na jednu noc. Balení bylo stejné, jako bychom jeli na týden (stejně musím vzít s sebou pro Aďu vše náhradní, co kdyby bylo ošklivo, zima, teplo, mokro, marodno... tak mě pobavilo a potěšilo, že tento "problém s balením" nemám jen já a zdravím tímto Andreu do Austrálie.
Bylo to tam jako vždy super, Adámek tam měl parťačky na hopsání na trampolíně, nejdřív se mu tam nechtělo, ale otrkal se velmi rychle:-), vůbec mu nevadilo, že jsou na něj holky tři:-).  No a Cargo byl taky v sedmém nebi, mohl běhat, jak chtěl, moje milá švagrová mu podstrojovala a Cargo si to užíval.
Druhý den jsme vyrazili na výlet, Aďa se nosil v krosně a co chvíli jsme ho sundali, aby mohl ťapat. Když už se mu nožky motaly, sám si řekl, že : "...chceš do baťůžku..." :-)) a tak šup s ním zase do krosny;-).
Kočárek pomalu opouštíme a trénujeme s krosnou (na, doufám už konečně v květnu uskutečněný, výlet na Sněžku)...
Udělalo se pěkné teplo, tak jsme postupně odkládali svršky...
Zpátky z výšlapu jsme jeli vláčkem, Aďa se vyloženě kochal, protože vláčky miluje a na Jedlové jsme pořád na nádražíčku a Aďa se nemůže vynadívat na mašiny, na semafory... no a mě mile překvapilo, že vlak včetně WC byl bezbariérový, s nájezdovou plošinkou... to je moc dobře, že jezdí takto vybavené vlaky, vzpomněla jsem si na Diny s Klárkou a na Wlčici s Majdou.
...no a odpoledne jsme se rozloučili a stavili se na hřbitově v Kamenici a pak už šup domů:-).
Tak doufám, že se zase brzo na Jedlovou podíváme:-).