Nebylo takové parno, jako ve dnech minulých, což bylo na výcvik psů přímo ideální, tak ideální, že jsme na závěr složili základní zkoušku, bylo nás 12 statečných, 11 nás uspělo, huráááá:-).
Adámek tam měl kamarády a kamarádky, strašně se tam "rozežral" (on tam nepapal, ale fakt žral;-D), měl své běžné jídlo a ještě s námi snídal i obědval, jednou mi dokonce snědl půlku oběda...
taky se začal vztekat...jak se mu něco nelíbilo, jak nebylo po jeho vůli, tak spustil vzteklý křik... a hodně trénoval chození s taťkou, se mnou, s holčičkou Zuzkou i sám;-). A nechtěl sedět v kočárku a pořád říkal:"...ťapity patyty..." to jako že chce ťapat... opravdu se tam krásně rozchodil, už sám opatrně ušel třeba 3 metry, ale jak si klekl na kolínka, už zase mazal ukrutnou rychlostí po kolínkách:-).
Takže jsme ťapali, cvičili, výletovali, a prostě jsme si to moc užili:-). Ani na knížku nebyl čas, po večerech se před klubovnou či u ohně debatovalo,jak jinak než o psech;-).
Milan, nekynolog, se občas (když se zrovna nezapojil do hovoru:-) ) trošku nudil, ale aspoň si pořádně užil Adámka a Aďa taťku:-).
Takže miláčkové, děkuju za trpělivost:-).
No a všechno jednou končí, tak i náš tábor bohužel skončil. Tak jsme se se všemi rozloučili a frčeli k domovu, kde už nás čekala práce...
Tak táboru zdar a za rok nazdar:-).
Adámek, s taťkou, s mamkou... :-)
Pejskové přes den, když se zrovna necvičilo či neprocházkovalo, odpočívali v kotci, ale tváří se při tom odpočívání velice smutně...;-)
Cargo s paničkou v akci;-) aneb výcvik - poslušnost, obrana, zkrátka cvičeníčko cvičení...
Aďa s kamarádkou Zuzkou, s kamarádem Oňou - prostě pohoda:-)
Odpolední hromadný výlet na hrad (bohužel toho času pod lešením, ale i tak to stálo za to:-) ),
bílé hemžení celou cestu:-),
cestou necestou aneb průzkum terénu (po asfaltu se to šlape;-) ),
kudy kam,
Milanův doprovod - bílí bodyguardi:-).
Výlet se moc vydařil, nezmokli jsme, jen jsme se nemohli po návratu do tábora dohodnout, kolik km jsme to vlastně ušli (na místo začátku výšlapu jsme byli dopraveni velkou dodávkou bez oken, která jela 2x, aby nás tam odvezla všechny zúčastněné;-), a poté jsme se všichni vypravili "k domovu". Takže cesta pěšky podle odhadů byla dlouhá 12 - 14 km :-).
Další odpolední výlet, o poznání kratší;-), než ten předešlého dne, byl do Babiččina údolí, jako každoročně, tradice je hold tradice;-). Zmokli jsme, ale i tak jsme si focení u Babičky nenechali ujít.
Pejskové s Adíkem, pózování:-).
Aďa ťape se Zuzkou, pod dohledem taťky;-).
Rýzmburský Altán,
výhled do kraje z Altánu,
Adík ťape...:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat