Dne 18.3.2012 ráno mě na mé přání můj drahý muž odvezl do porodnice na monitor, zda se miminku daří dobře, neboť jsem měla už 14 dní pořádný kašel a tak mě bolela žebra, že se mi fakt špatně dýchalo, měla jsem o malého strach, tak jsme radši jeli...
Malý byl z výsledků monitoru v pořádku, ale mě prohnali to nedělní ráno po všech možných vyšetřeních (EKG, echo, sono ledvin, jater, slinivky, sleziny, žil, rozbor krve...), aby vyloučili všechny rizikové faktory (preeklampsie, HELLP syndrom, trombóza a jiné, ohrožující život miminka a můj...). Na to, že byla neděle, se mi všichni opravdu věnovali s maximální péčí, v našem zdravotnictví jev téměř nevídaný...;-). Za to patří havlíčkobrodské nemocnici můj velký dík:-). Takže vše vyloučili, jednalo se o zablokovaná žebra díky kašli...huráááá.
No i tak si mě tam nechali na nocleh kvůli nízké hladině trombocytů (stav pro mě typický v prvním i druhém těhotenství, hlídaný na hematologii ve FN Vinohrady...).
Milan mi nakoupil něco na zub a jel domů za Adámkem. Já jsem netušila, jak dlouho si mě tu chtějí nechat, ale odpoledne se začalo něco dít:-).
No a v pondělí ráno po vizitě a prohlídce jsme se domluvili s panem primářem, že bude nejlepší indukce, a to hned:-), tedy dokud jsou trombocyty v únosné míře, aneb co kdyby klesly... Tak jsem ještě dopoledne volala domů Milanovi, že budeme rodit:-). V poledne byl u mě a pěkně jsme si to spolu sami dva (tři:-) ) užívali na porodním pokojíčku, vše šlo dobře a překvapivě přirozeně (až na tu prvotní ranní tabletku), navečer mi praskla plodovka, měli jsme skvělou porodní asistentku, doslova mi vlévala do žil klid a mír, pohodu a důvěru, byla prostě úžasná, krásně nás provedla celým porodem, chválila mě a podporovala, vtipkovali jsme s Milanem i s ní, fakt jsem si to užila a snažila se vepsat si do paměti každičký okamžik...Milan vše dokumentoval a mě psychicky i fyzicky (při kontrakcích;-) ) podporoval, jsem moc ráda, že jsme tam byli spolu...
Takže na Josefa, dne 19.3.2012 v 19.25 v porodnici Havlíčkův Brod, spatřil světlo světa, poprvé se nadechl a přistál mi na břiše malý Matoušek, zakřičel si a krásně se zklidnil, po chvíli ho doprovodil taťka Milan na vážení a běžná poporodní vyšetření, já jsem se s nimi sešla po sprše na našem porodním pokojíčku, kde mě čekala večeře a kde jsme si to spolu užili dvě hodiny, plni dojmů a šťastní, Milan hned posílal zprávy celé rodině, všichni netrpělivě čekali:-).
Matouš měl porodní váhu 3410 g a narodil se tedy přesně 40+0 tt. Milan nás pak doprovodil na pokoj na oddělení šestinedělí, Matouška si hrdě nesl v náruči, mě vezli na pojízdném lůžku i s veškerou naší bagáží, byla bych šla po svých, ale naše paní porodní asistentka nedala jinak:-).
Pak jel Milan domů za Adámkem i s fotkami, aby hned Matouška ukázal doma:-).
Měření miminek v brodské porodnici probíhá až 3. den, ne hned po porodu, jako jinde, protože při měření je potřeba miminko narovnat a to jim hned po porodu, kdy jsou v děloze "skrčená", nedělá dobře :-). Náš matoušek měl tedy 50 cm.
Personálu porodnice Havlíčkův Brod patří také obrovský dík za maximální péči o nás, za vlídný a profesionální přístup, všichni byli milí a ochotní - porod našeho Matouška byl pro mě krásný a nezapomenutelný zážitek.
Ve středu nás přijel navštívit Milan, Adámek a mamka. Aďa mi připadal
veliký, jako kdyby od té neděle strašně vyrostl...prostě kus chlapa:-).
Byl z našeho miminka nadšený, pořád říkal, že to je naše mimi, náš
Cipísek:-). Prohlížel si to tam, taky se tam narodil:-). A výtahy mu
nedaly spát, pořád o nich mluvil, už když jezdil jednou týdně s námi na
monitor, tak chtěl jezdit výtahem nahoru a dolů...:-)).
V pátek nás pustili domů, po obědě pro nás přijel Milan, tak jsme se s Brodem rozloučili:-) a hurá domů za Adámkem a smečkou.
