Na nákupech a na "minipouti";-)

Jedno deštivé odpoledne jsem s rodiči a Adámkem vyrazila po nákupech, naším cílem byl Asco nábytek, měli tam fajn slevy:-). Milan nám dal košem, on nákupy moc nemusí... tak jsme ho nechali doma k jeho spokojenosti:-).
Aďa usnul v autě, tak se taťka nabídl, že ho pohlídá a já s mamkou jsme vpluly do víru nákupů.
Aďa se zatím vyspal a přišli s dědou dovnitř, když jsme byly u pokladny, tak aby z toho taky něco měl, tak jsme dali věci do auta a vydali jsme se ještě naproti do Intersparu, kde je malý "dětský ráj", atrakce na žetonky. Aďa byl šťastný, nevěděl, kam dřív a žetonky jen lítaly. Byli jsme tam skoro hodinku a odchod se neobešel bez slziček...tedy těch Aďových;-). Tak až na ten celodenní slejvák to bylo fajn odpoledne:-).

Venčeníčko...

Já s Aďou a Cargouškem jsme navštívili Marcelku, Mery a Cyrilka ve Strašíně, nejdřív jsme omrkli Cyrilkův trénikg a Aďa při tom prozkoumal každou kládu, co tam ležela, potom jsme šli venčit, popovídaly jsme si a vedlejším produktem procházky byly plné Marceliny kapsy hub:-). Zobaly jsme ostružiny, psiska se honila a Aďa statečně ťapal, 3x kakal do jehličí na vlastní žádost a chtěl sbírat houby s Marcelkou...
Bylo to bezva dopoledne, které pokračovalo u Marcelky na zahradě výborným obědem (díky za recept, takovou mňamku musím udělat našim jedlíkům;-) ) a dalším povídáním. Aďa to tam přímo zbožňuje, hrál si tam s hračkami a běhal a nebyl vůbec unavený, obídek mu dodal energii;-). Ani se nám nechtělo domů;-).
Marcelko, děkujeme za moc fajn den!

Na výletě aneb pěšky z Čerčan přes Baštírnu až k nám...

Tak jsme byli na výletě aneb pěšky z Čerčan přes Baštírnu až k nám... na tom by nebylo nic mimořádného či divného, ale poprvé jsme to šli bez kočárku. Je to zhruba 6 km, šli jsme to asi 4 hodiny (do Čerčan jsme já, Milan, Aďa a Cargo jeli vlakem), pár desítek metrů se sem tam Aďa nesl u tatínka za krkem;-), ale dlouho tam nevydržel a už chtěl zase ťapat...šli jsme hodně pomalu, tak jsem toho "plné kecky" měla nejvíc asi já...(chodím ráda a rychle, ale tohle bylo na mě moóoc pomalé...) Cargo si to moc užíval, pěkně se vykoupal v Sázavě, dokonce plaval vodou proti proudu podél cesty asi 500 metrů a byl blahem bez sebe - měl nás pod kontrolou, protože cesta vede těsně podél vody a zároveň byl ve své milované vodičce...:-),  měli jsme cestou dvě zastávky na odpočinek a tekutiny, my jsme si dali pivo a vodu a Aďa vodu a hovězí vývárek, Aďa je polívkovej;-).
Náramně jsme si to užili, jen Aďa byl už tak přetažený, jak odpoledne nespal, že pak večer doma nemohl usnout a řádil...:-).

Na procházce aneb malí cyklisti

Týden u nás byla Melinka, tak s Aďou a babičkou řádili a užívali si procházek a hřiště:-).
Já jsem s pejskama jako každý den, když není moc vedro či neprší, vyrazila na polní cestu s Aďou a Melinka šla s námi, tedy vlastně jela na svém odrážedle. Dětičky i pejskové si to užívali do té doby, než chtěl Aďa kolo půjčit od Melinky. Meli na to, že nééé. A ne a ne a ne! I já jsem ji za Aďu poprosila, že jenom na chviličku... Nenene!
No tak Aďa chodil za ní (na zahradě má dvě motorky a tříkolku, ale vůbec ho to nebere...) a pak Meli slezla u mraveniště z kola, že dá mravenečkům cukřík. No a Aďa šup a už seděl na kolečku a měl hroznou radost, úplně celý zářil:-). No a já jsem Melince řekla, že můžeme zatím dát cukřík dalším mravenečkům (je zde asi 8 mravenišť) a Aďa jí za chvilinku kolo vrátí. Jenže to Meli nechtěla slyšet a rozbrečela se a byla k neutěšení...... no Aďa to vydržel na kole asi 4 minuty a pak kolo položil (ještě je na něj docela velké) a Melinka po něm hned skočila:-). No tak nakonec snad byla spokojenost na všech stranách.
Příště asi s sebou vezmeme i Aďovu motorku, aby mu to nebylo líto (i když to víc bylo líto asi mně, Aďa si z toho nic nedělal:-) ), jen doufám, že pak nepotáhnu pejsky na vodítkách (po ulici), Aďu na kšírech a ještě motorku v ruce...;-).

Houbové žně

Když jsem byla malá holka, chodívali jsme na houby s taťkou a dědou na Cukrák, byla to taková tradice, stejná cesta, stejný program a vždycky jsme si to náramně užili, úplně jsem to milovala, moc ráda na to vzpomínám:-).
S Milanem jsme si taky houbaření užívali tady, v našem kraji i na Jedlové, když jsme ještě neměli našeho Adámka,teď vyráží Milan sám, máváme mu s Aďou s terasy a těšíme se na jeho úlovky. Milan je vskutku vášnivý houbař, stejně, jako můj táta, jen ti dva nechodí spolu, každý má své tajné místečko;-)).Třeba se někdy v lese potkají:-).
Letos to vypadalo, že houby ani nebudou, na začátku léta bylo velké sucho...teď si to ta příroda asi vynahrazuje, a houbařům též:-). Milan byl v srpnu na houbách už 5x, úroda byla pěkná, kupodivu nejvíc hřibů. Milan i taťka mají můj obdiv, proseděli hodiny nad houbami, čistili, krájeli... vařili (tedy Milan a mamka), zavařovali, zadělávali, smažili... taťka sušil a já jsem myla nádobí;-D.
A zase prší a pak je teplo, myslím, že si hub letos ještě užijeme:-).

Pár houbových snímků:-) :

Letní výcvikový tábor Rýzmburk 2011

Rok se s rokem sešel, letí to letí... a už tu byl zase náš "psí tábor", každoročně pořádaný Klubem bílých ovčáků:-). Vloni jsme si to krásně užili a letos?
Letos také:
Tábor probíhal od soboty 23.7., my jsme tam přijeli v úterý 26.7. na oběd. Bohužel s námi nebyla Fanynka, letos jsme ji radši nechali doma, nocleh ve stanu by pro téměř 14ti letou psí dámu nebyl to pravé ořechové...bylo mi to líto, ale vím, že doma jí bylo líp:-).
Měli jsme s sebou fungl nový stan se dvěma ložnicemi, neb už se letos nedalo "bydlet" ve zděné budově, jako v létech minulých. Ale to nám vůbec nevadilo, jen jsem já s Milanem byla velmi zvědavá, jak to Aďa pod stanem zvládne a zda nám třeba v noci neuteče... no v jedné ložnici měly být věci a měl tam spát na své peřince Cargoušek. Aďa se mnou a s Milanem ve druhé ložnici na matraci...ta ale nebyla moc široká a Milan se bál, že bychom se nevyspali, tak vymyslel plán B - Aďa spinkal v jedné ložnici, kde byly i věci, ve své cestovní postýlce, kterou jsme s sebou pro jistotu měli, Cargoušek měl uprostřed stanu (strategická pozorovací a hlídací pozice;-) ) svoji cestovní klec z auta i se svojí dečkou, no a já s Milanem jsme spali ve druhé ložnici. Cargo měl klid a přehled, Aďa nám večer, když jsem ho šla skoro za tmy uložit a povědět mu pohádku (číst se po tmě ani při baterce kvůli případným komárům nedalo...), neutíkal, díky tomu, že měl svoji postýlku a nedosáhl z ní na zipy;-DDD a po třech pohádkách o míchačce (každý večer!!!, fakt to byl nářez, vymýšlet stále nové pohádky o míchačce...) dobrovolně zůstal sám ve stanu, v objetí Zajíka, Králíka a Kravičky... a samozřejmě s chůvičkou - jistota je jistota:-). Velmi rychle usnul, neb byl celý den venku na vzduchu a hlavně v pohybu:-). Jeho energii by mu člověk mohl závidět...
Parta byla skvělá a pejskové taky, myslím, že letos bylo míň táborníků, než vloni, Aďa jedl za dva, běhal za deset, nočníkoval o sto šest, mluvil a mluvil, občas se vztekal, ale strááááášně moc si to užil!
Cargo si to taky užil, jen byl jak utržený ze řetězu, háravé psí holky mu voněly, neměl se s kým vyběhat... ale se všemi bělásky, když se šlo na společný výlet, vycházel v pohodě a běhal s nimi na volno, z čehož měl Milan strach a já radost:-).
Milan se letos pěkně zapojil, Carga vodil na vodítku, klábosil se všemi a tam, kde já jsem si s někým vykala, si on už tykal...;-)). Fakt mě potěšil a myslím, že se nenudil. Knížku jsme tam nevytáhli ani on, ani já...nebyl čas;-).
Taky mě moc potěšil, neb se zúčastnil závěrečného táborového závodu bez psů, který jsme si všichni moc užili, byla to veliká legrace a nikdo ji nezkazil, holkám patří za vymyšlení velký dík:-).
Počasí nebylo úplně letní, ale jeden den, zrovna výletní, tedy vedro bylo. Jinak sem tam přeháňka, pod mrakem...večer před odjezdem začalo pršet a lilo ještě v sobotu, tak jsme zabalili stan úplně mokrý...
No uteklo to jako voda, bylo to moc fajn a už se zase těšíme na tábor příští...
PS: Po návratu domů se Aďa ptal, kdy už pojedeme na psí tábor...:-). Dal by si, kocourek, druhé kolo...;-).

Po příjezdu...

 Aďovo oblíbené místo, jak mohl, vlezl do kotce...

 V Rýzmburském Altánu

 

Z Adámka nám roste malý kynolog...

Pohoda v kočárku, moc tam ale neposeděl, běhání mu šlo nejlíp;-)

 

Aďa s mamkou;-)

 Aďa spící ( hromadný výlet do Studnic a dál, asi 10 - 12  km...)

 V Ratibořicích, výlet už se chýlil ke konci (před námi ještě asi 3 km) aneb osvěžení v parném dni...

 Tradiční hromadný snímek u Babičky...

 Jez... Úpa byla studená...

 Kluci našli mladou slepičku, chytili ji a odevzdali ve statku, Aďa z ní byl fascinován...

 

Aďa na nočníku s čelovkou na hlavě, které říkal "foťák" a furt fotil...:-DDD

 Náš stan se osvědčil, vešli jsme se, nezmokli jsme, vyspali jsme se, Aďa neutekl...

 Moji milovaní kluci...

 Aďa vyspinkaný, na stopách psovodů, se Zajíkem a Králíkem, dal je napást a komentoval to...

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Rýzmburskému psímu táboru zdar a za rok nazdar! :-)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Aďa je náš šikulka

Náš Aďa si sám říká, že chce na nočník, a tak se mu to líbí, že to zopakuje i 3x po sobě v deseti minutách:-). To mám pak pocit, že nedělám nic jiného, než lítám na záchod splachovat obsah nočníku...:-DDD. A to se děje hned od rána, taky odpoledne a večer...:-). Dělá nám tím velikou radost, jen jsem doufala, že do konce léta budeme bez plen, ale to jsem si myslela, že bude Aďa denně lítat po zahradě nahatý a naučí se to tak snáz (jako mu to šlo v Chorvatsku, kde byl taky naháček;-) ), jenže jaksi není nejlepší počasí...
Aďa je taky pěkný žrout, jí hodně a dobře, ráno a večer je stále věrný mlíčku s ječmínkem:-).

Aďa rád řízky...:-)

20. 7. jsme se vypravili na na Jedlovou, původně byly v plánu dvě noci, ale protože pršelo a pršelo a byla fakt zima (chjo, co je to za léto...?!), tak jsme druhý den, po dlouhé procházce, kdy Aďa celý v nepromokavém ťapal a ťapal a Cargo i já s Milanem jsme byli pěkně mokří..., jsme jeli domů...
My jsme ještě poobědvali výbornou domácí krmi v "naší" nádražní hospůdce a Aďa vyfasoval od tety Jany s sebou malé kuřecí řízečky (česnekové) a velký krajíc chleba. Jana měla obavu, zda Aďovi budou řízečky chutnat, když jsou česnekové. Rozloučili jsme se a za stálého deště vyrazili k domovu. Aďa si po chvilce vyžádal maso, tak dostal do ručičky řízeček a půl krajíce chleba a tak mu to šmakovalo, že chtěl ještě, ještě, ještě... snědl všechny 4 malé řízky a krajíc chleba. Měla jsem strach, aby neblinkal, ale zapil to čajem a za chvíli spokojeně usnul... Jani díky za baštu pro Aďu, moc mu řízečky od Tebe přišly k chuti :-).