U nás doma: Portášky

Tak jsme se minulý týden konečně (plánujeme to již dva roky:-) ) vypravili do našich oblíbených Krkonoš, na místa, kde jsme byli na svatební cestě. Tentokrát s námi byl náš Aďa. Rezervaci jsme měli na dvě noci v horské chatě Portášky, která nám padla do oka už před těmi čtyřmi lety:-).
Počasí bylo krásné, jen první den trochu větrno, zázemí bylo super, jídla (polopenze) bylo moc a bylo výborné, úplné hody:-). Kočárek jsme nechali doma, s sebou jsme měli krosnu a šátek, zjistili jsme totiž, že Aďa, když usne v krosně, tak se tam chuděrka klátí ze strany na stranu a nemá si pořádně kde opřít hlavu... tak proto ten šátek:-).
První den byl příjezdový, ubytovací, dopřáli jsme si k polopenzi i oběd:-), pak byla procházka, pak jsme vyzkoušeli místní bazén (byli jsme tam úplně sami, stejně jako v celé chatě), Aďa řádil ve vodičce a moc se mu to líbilo, jen trošku drkotal zubama, neb je z Anahity zvyklý na teplotu vody 32°C...:-).
Pro Adámka jsme na pokoj dostali dětskou postýlku, moc se mu líbila a hned si do ní dal Zajíka, Králíka a Kravičku, bez nich jsme prostě nemohli odjet z domova:-).
Po večeři si Aďa ještě hrál ve velikém a bohatě vybaveném dětském koutku, vůbec se mu nechtělo jít spát:-).
Když pak Aďa pod tíhou dojmů usnul, zapnuli jsme chůvičky a šli jsme dolů do baru na kafe a pivo:-).
A protože horský vzduch má sílu, šli jsme relativně brzo spát i my.

Druhý den byl ve znamení tůry, já jsem chtěla jít na Sněžku a pak přes Luční boudu a Výrovku do Pece, stejně jako na naší svatební cestě, ale protože je to pořádná štreka, tak jsme kvůli krosně nakonec zvolili kratší variantu - jeli jsme 1. lanovkou z Portášek do Úpy, pak busem do Janských Lázní, odtamtud Černohorským expressem (kabinkovou lanovkou) nahoru na Černou Horu a pak pěšky dolů, s náááádherným výhledem na moji milovanou Sněžku:-). Fakt jsem se kochala, Milan už to zná:-). Aďa byl moc hodný, jen nechtěl moc jíst.
Když nastal při sestupu čas Aďova odpoledního spaní, vytáhla jsem šátek a dudlíka a Milan mi dal Aďu na záda do šátku a tam snad během dvou minut usnul... a spal za mojí chůze snad hodinu a půl, dole v Peci jsme si sedli na zahrádce hotelu Krokus a dali jsme si Krkonošské kyselo, mňammmm. Jen mi bylo vedro a se spícím Aďou na zádech se mi jedlo poněkud krkolomně a navíc na něj pralo slunce, tak jsme Aďu opatrně i s šátkem sundali a položili ho na šátek na koberec do stínu židle u našeho stolu a on tak ještě chvíli chrupal, čmeláček:-).
No a když se probudil, tak jsme pokračovali v naší cestě - šli jsme na 3. lanovku - z Pece na Růžovou Horu.
Po cestě bylo trochu vzrůšo, protože na místní infoceduli měli jaksi zastaralé informace o posledním odjezdu lanovky a my jsme se báli, že ji nestihneme a budeme muset v podvečer šlapat zhruba 5 km a ještě do krpálu, pěšky na Portášky (podotýkám, že už nás bolely nohy i záda, Aďa se pronese;-) )... takže jsme posledních 200m do kopce k lanovce trochu sprintovali (Milan s Aďou v krosně), neb bylo za 5 minut 17 hodin a to měla jet ta poslední lanovka nahoru... no naštěstí ta informace byla mylná a my jsme stihli lanovku a ještě by nám jely 4 další (po půl hodině) ...
No a tak jsme vyjeli na Růžovou Horu a poté jsme šli pěšky dolů na Portášky na večeři. Už bylo pozdě, tak jsme tentokrát bazén vynechali:-).
Druhý den tak byl ve znamení 3 lanovek a musím říct, že mě Aďa mile překvapil, že se vůbec nebál a ten rozhled si moc užíval a komentoval to, pusu nezavřel (měla jsem ho v šátku na břiše, aby byl v bezpečí a já měla volné ruce na focení).

Třetí den, po královské snídani, jsme se rozloučili a zamířili k domovu.
Když to vyjde, moc rádi se sem vrátíme na podzim.
Pár fotek (jdou zvětšit rozkliknutím) :

Kde jsme...:-)