Bez komentáře...
středa 29. června 2011
Promajna...
Konečně jsme se dočkali a 7.6. ráno jsme dorazili kam jinam, než na Promajnu, naší milovanou...:-).
Já, Milan a Adámek. Smečka zůstala doma, vzorně se staral taťka, mamka se letěla zaslouženě rekreovat do Řecka:-).
Počasí bylo krásné, moře o poznání studenější, než vloni v červnu.
Veliké překvapení si pro nás připravil Adámek: Třetí den pobytu si sám začal říkat, že "chce jít ke stromečku" čůrat, kakat... Na pláži byl celou dobu bez plínky, nahatý, tak si asi řekl, že už je velký kluk a tak to i dodržoval až do konce pobytu:-)). Chodili jsme spolu ke stromečku, já jsem Aďu vždy podržela ve vzduchu a pak jsem bobek sebrala do pytlíčku a šup do koše:-). A měli jsme všichni tři velikou radost, že je Aďa tak šikovný a ze dne na den zvládl být bez plínky. V apartmá si taky říkal, to jsem ho posadila na nočník a opět jsme chválili:-).
Poslední tři dny měl Aďa trošku průjem, i přesto si říkal a byl moc šikovný.
Velmi dobře u moře jedl, na pláži byl úplně zlatý, mé obavy, že nám bude z pláže prchat, se nenaplnily, Aďa byl jak vyměněný, seděl a hrál si s kamínky, vařil kafíčka a poléval si nohy mořskou vodou z konvičky a moc si to užíval:-).
Zato v apartmá pak řádil jak černá ruka, neposeděl, všechno přenášel, podával (mobily, knížky, brýle, krémy, plíny...), běhal na terasu, do koupelny, prostě divočil...když jsme se ráno chtěli v klidu nasnídat, tak Aďa musel sedět v kočárku, nechtěli jsme riskovat polití kafem, čajem a naše žaludeční vředy od neustálého vstávání od stolu a nahánění Adámka...
Usínal večer tak před 21.hodinou, ráno vstával před osmou hodinou, po obědě spal na pláži v kočárku tak 2 hodiny. K ránu začal pokašlávat, byl zahleněný, tak jsme podložili jeho cestovní postýlku, aby měl hlavu výš.
Taky se Aďa vyznamenal různými hláškami:
"...maminka napustí teplou vodičku..." (studila ho mořská voda...)
"...ježkovy voči, dělá to bim bam..." (xkrát denně komentoval odbíjení kostelní věže...)
"...zajíku vidíš, tam sou hory..." (měl s sebou na pláži svého Zajíka)
"...tatínku, Milane, jak sis zaplaval?..." (pokaždé, když Milan šel z moře)
"...maminko, jak si se vyspala?..." (ráno po probuzení...)
"...míchačka pracuje, noóóó..." (byl fascinován místní míchačkou, ve které se zrovna míchalo...)
........no zkrátka Aďa pusinu nezavřel, vše komentoval, všechny zdravil, číšníci z "naší" Edity mu denně dávali lízátko, dělali mu "štípy štípy" na tvářičku, místní zelinářka mu dávala ovoce za to, že ji pokaždé pozdravil (dobré ráno, dobrý den, dobrou noc...), no prostě Aďa byl k nepřehlédnutí...;-DDD.
Kromě relaxu na pláži jsme si také užili výlety - na Makarské jsme navštívili Vanju a občerstvili jsme se v její restauraci pod širým nebem (a pod slunečníky), taky jsme zašli na Bašku Vodu...no všude bylo fajn, jako vždy:-).
Deset dní uteklo jak voda a my jsme se museli s naší Promajnou rozloučit...
A ještě fotodokumentace:
Aďa na pláži...
Aďa vyzkoušel snad všechny místní lavičky:-)
Milana jsme denně zanechali po poledni na pláži, aby si v klidu mohl přečíst knížku, my jsme se šli cournout po pobřeží, aby Aďovi poté chutnalo a aby se mu po obídku lépe spalo v kočárku na pláži:-), zkusili jsme samospoušť:
Nádherné Biokovo:
Aďa si vyhrál do sytosti a když nebyly vlny, brouzdal po kotníčky v moři
Nějak nám ten náš klouček vytáhl...:-)
Pohled z naší terasy:
Klouzačce na místním hřišťátku Aďa neodolal, moc ho to bavilo:-)
Aďa s taťkou před naším domem:
Adámkem neustále obdivovaná míchačka, o které jsme slyšeli 10x denně, prostě láska na první pohled (a na všechny další;-D) :
Pokochali jsme se nebeskou podívanou, o které jsme nevěděli dopředu (úplněk a zatmění měsíce, který byl úplně rudý...škoda, že jsem to vyfotila až tak pozdě...):
Naše moc oblíbená (již od roku 2006) restaurace EDITA, kde je úžasný personál a mají výborné pizzy, ryby, saláty, zmrzlinu...mňam...:
Adámek nedal bez Zajíka a Králíka ani ránu, jako obvykle usnul se Zajíkem na hlavě...:
Při odjezdu jsme navštívili Panenku Marii ve Svetišti Veprič na Makarské, Aďa se nechtěl hnout od vodních pramínků...:
-----------------------------------------------------------------------------
Sretan put i dobro došli...
Já, Milan a Adámek. Smečka zůstala doma, vzorně se staral taťka, mamka se letěla zaslouženě rekreovat do Řecka:-).
Počasí bylo krásné, moře o poznání studenější, než vloni v červnu.
Veliké překvapení si pro nás připravil Adámek: Třetí den pobytu si sám začal říkat, že "chce jít ke stromečku" čůrat, kakat... Na pláži byl celou dobu bez plínky, nahatý, tak si asi řekl, že už je velký kluk a tak to i dodržoval až do konce pobytu:-)). Chodili jsme spolu ke stromečku, já jsem Aďu vždy podržela ve vzduchu a pak jsem bobek sebrala do pytlíčku a šup do koše:-). A měli jsme všichni tři velikou radost, že je Aďa tak šikovný a ze dne na den zvládl být bez plínky. V apartmá si taky říkal, to jsem ho posadila na nočník a opět jsme chválili:-).
Poslední tři dny měl Aďa trošku průjem, i přesto si říkal a byl moc šikovný.
Velmi dobře u moře jedl, na pláži byl úplně zlatý, mé obavy, že nám bude z pláže prchat, se nenaplnily, Aďa byl jak vyměněný, seděl a hrál si s kamínky, vařil kafíčka a poléval si nohy mořskou vodou z konvičky a moc si to užíval:-).
Zato v apartmá pak řádil jak černá ruka, neposeděl, všechno přenášel, podával (mobily, knížky, brýle, krémy, plíny...), běhal na terasu, do koupelny, prostě divočil...když jsme se ráno chtěli v klidu nasnídat, tak Aďa musel sedět v kočárku, nechtěli jsme riskovat polití kafem, čajem a naše žaludeční vředy od neustálého vstávání od stolu a nahánění Adámka...
Usínal večer tak před 21.hodinou, ráno vstával před osmou hodinou, po obědě spal na pláži v kočárku tak 2 hodiny. K ránu začal pokašlávat, byl zahleněný, tak jsme podložili jeho cestovní postýlku, aby měl hlavu výš.
Taky se Aďa vyznamenal různými hláškami:
"...maminka napustí teplou vodičku..." (studila ho mořská voda...)
"...ježkovy voči, dělá to bim bam..." (xkrát denně komentoval odbíjení kostelní věže...)
"...zajíku vidíš, tam sou hory..." (měl s sebou na pláži svého Zajíka)
"...tatínku, Milane, jak sis zaplaval?..." (pokaždé, když Milan šel z moře)
"...maminko, jak si se vyspala?..." (ráno po probuzení...)
"...míchačka pracuje, noóóó..." (byl fascinován místní míchačkou, ve které se zrovna míchalo...)
........no zkrátka Aďa pusinu nezavřel, vše komentoval, všechny zdravil, číšníci z "naší" Edity mu denně dávali lízátko, dělali mu "štípy štípy" na tvářičku, místní zelinářka mu dávala ovoce za to, že ji pokaždé pozdravil (dobré ráno, dobrý den, dobrou noc...), no prostě Aďa byl k nepřehlédnutí...;-DDD.
Kromě relaxu na pláži jsme si také užili výlety - na Makarské jsme navštívili Vanju a občerstvili jsme se v její restauraci pod širým nebem (a pod slunečníky), taky jsme zašli na Bašku Vodu...no všude bylo fajn, jako vždy:-).
Deset dní uteklo jak voda a my jsme se museli s naší Promajnou rozloučit...
A ještě fotodokumentace:
Aďa na pláži...
Aďa vyzkoušel snad všechny místní lavičky:-)
Milana jsme denně zanechali po poledni na pláži, aby si v klidu mohl přečíst knížku, my jsme se šli cournout po pobřeží, aby Aďovi poté chutnalo a aby se mu po obídku lépe spalo v kočárku na pláži:-), zkusili jsme samospoušť:
Nádherné Biokovo:
Aďa si vyhrál do sytosti a když nebyly vlny, brouzdal po kotníčky v moři
Nějak nám ten náš klouček vytáhl...:-)
Pohled z naší terasy:
Aďa s taťkou před naším domem:
Adámkem neustále obdivovaná míchačka, o které jsme slyšeli 10x denně, prostě láska na první pohled (a na všechny další;-D) :
Pokochali jsme se nebeskou podívanou, o které jsme nevěděli dopředu (úplněk a zatmění měsíce, který byl úplně rudý...škoda, že jsem to vyfotila až tak pozdě...):
Naše moc oblíbená (již od roku 2006) restaurace EDITA, kde je úžasný personál a mají výborné pizzy, ryby, saláty, zmrzlinu...mňam...:
Adámek nedal bez Zajíka a Králíka ani ránu, jako obvykle usnul se Zajíkem na hlavě...:
Při odjezdu jsme navštívili Panenku Marii ve Svetišti Veprič na Makarské, Aďa se nechtěl hnout od vodních pramínků...:
-----------------------------------------------------------------------------
Sretan put i dobro došli...
pondělí 6. června 2011
A zase ZOO:-)
Tentokrát s mojí ségrou Martinou, jejími dětičkami Mišelkem a Melinkou a s naší maminkou:-). No a Aďa nemohl chybět:-).
Bylo pořádné vedro, projeli jsme se "mašinkou" (autovláček), lanovkou (Aďa zářil, lanovku si zamiloval v Krkonoších a tady byla další;-DDD - nahoru jel se mnou, dolů na klíně babičky a pořád neměl dost a fňukal, že chce ještě...;-) ), viděli jsme zvířátka, dali jsme si občerstvení, prckové pak ještě řádili v osvěžující vodičce a ze ZOO jsme se ještě stavili na návštěvě u druhé babičky Mišelka a Melinky, babičky Marušky, která pro nás přichystala úžasnou večeři.
No a pak už jsme frčeli domů, Aďa pod tíhou dojmů úplně vytuhl v autě...:-).
Odpoledne a podvečer se moc vydařily, jen to uteklo jako voda... tak zase po prázdninách to určitě zopakujeme:-).
Bylo pořádné vedro, projeli jsme se "mašinkou" (autovláček), lanovkou (Aďa zářil, lanovku si zamiloval v Krkonoších a tady byla další;-DDD - nahoru jel se mnou, dolů na klíně babičky a pořád neměl dost a fňukal, že chce ještě...;-) ), viděli jsme zvířátka, dali jsme si občerstvení, prckové pak ještě řádili v osvěžující vodičce a ze ZOO jsme se ještě stavili na návštěvě u druhé babičky Mišelka a Melinky, babičky Marušky, která pro nás přichystala úžasnou večeři.
No a pak už jsme frčeli domů, Aďa pod tíhou dojmů úplně vytuhl v autě...:-).
Odpoledne a podvečer se moc vydařily, jen to uteklo jako voda... tak zase po prázdninách to určitě zopakujeme:-).
POUŤ na Komorní Hrádek
V neděli dopoledne jsme já, mamka a Adámek místo na mši vyrazili na POUŤ, kterou vymysleli a zrealizovali manželé Kopečtí, kterým za to patří obrovský dík!
Sešlo se nás asi 25 lidí, dětičky, kočárky, počasí nám přálo, skoro až moc;-). Cesta byla příjemná, chvílemi i zdravě náročná, co se terénu týče:-), všichni pomáhali všem, například Adámek se vezl v kočárku, který nebyl vhodný do terénu, pánové byli opravdu gentlemani, bez řečí čapli kočár i s Aďou a rázem z kočárku byla nosítka a když byl obtížný terén překonán, už se Aďa zase vezl a vůbec mu nevadilo, že kočárek tlačí zlatá "teta Anička", která také vydatně pomáhala, kde se dalo:-), s kočárem, s bagáží... díky:-).
Vyrazili jsme v 10.00 z Hrusic, kam nás odvezl Milan. Naše cesta vedla lesy i poli přes Ondřejov a Chocerady na Komorní Hrádek, kde se v 15.00 konala mše svatá v místní kapli (dorazil náš Otec Ivan).
Do Chocerad jsme dorazili (díky delší příjemné pauze se svačinou i se soutěžními otázkami:-) u rybníčku u Ondřejova) ) ve 14.45 a ten krpál na Komorní Hrádek bychom za 15 minut s bagáží a kočárky prostě nedali... opět nás zachránili naši gentlemani (p.Kopecký, p.Hájek a další), kteří měli v Choceradech připravena auta:-) a odvezli nás nahoru.
Naši milí pořadatelé nám všem zajistili také prohlídku zámečku s průvodkyní s odborným výkladem. Vše bylo moc zajímavé.
Spokojeni a příjemně unaveni jsme se rozloučili v 17.15, to už na nás před branami čekal Milan, náš věrný "taxikář" a za to mu patří dík:-).
Dětičky také byly úžasné, moc hodné a velice vytrvalé:-).
Výlet se vydařil a moc rádi si POUŤ zopakujeme:-).
Pár momentek z cesty (v tom zeleném kočárku se nese Aďa:-) )
Sešlo se nás asi 25 lidí, dětičky, kočárky, počasí nám přálo, skoro až moc;-). Cesta byla příjemná, chvílemi i zdravě náročná, co se terénu týče:-), všichni pomáhali všem, například Adámek se vezl v kočárku, který nebyl vhodný do terénu, pánové byli opravdu gentlemani, bez řečí čapli kočár i s Aďou a rázem z kočárku byla nosítka a když byl obtížný terén překonán, už se Aďa zase vezl a vůbec mu nevadilo, že kočárek tlačí zlatá "teta Anička", která také vydatně pomáhala, kde se dalo:-), s kočárem, s bagáží... díky:-).
Vyrazili jsme v 10.00 z Hrusic, kam nás odvezl Milan. Naše cesta vedla lesy i poli přes Ondřejov a Chocerady na Komorní Hrádek, kde se v 15.00 konala mše svatá v místní kapli (dorazil náš Otec Ivan).
Do Chocerad jsme dorazili (díky delší příjemné pauze se svačinou i se soutěžními otázkami:-) u rybníčku u Ondřejova) ) ve 14.45 a ten krpál na Komorní Hrádek bychom za 15 minut s bagáží a kočárky prostě nedali... opět nás zachránili naši gentlemani (p.Kopecký, p.Hájek a další), kteří měli v Choceradech připravena auta:-) a odvezli nás nahoru.
Naši milí pořadatelé nám všem zajistili také prohlídku zámečku s průvodkyní s odborným výkladem. Vše bylo moc zajímavé.
Spokojeni a příjemně unaveni jsme se rozloučili v 17.15, to už na nás před branami čekal Milan, náš věrný "taxikář" a za to mu patří dík:-).
Dětičky také byly úžasné, moc hodné a velice vytrvalé:-).
Výlet se vydařil a moc rádi si POUŤ zopakujeme:-).
Pár momentek z cesty (v tom zeleném kočárku se nese Aďa:-) )
středa 1. června 2011
Portášky
Tak jsme se minulý týden konečně (plánujeme to již dva roky:-) ) vypravili do našich oblíbených Krkonoš, na místa, kde jsme byli na svatební cestě. Tentokrát s námi byl náš Aďa. Rezervaci jsme měli na dvě noci v horské chatě Portášky, která nám padla do oka už před těmi čtyřmi lety:-).
Počasí bylo krásné, jen první den trochu větrno, zázemí bylo super, jídla (polopenze) bylo moc a bylo výborné, úplné hody:-). Kočárek jsme nechali doma, s sebou jsme měli krosnu a šátek, zjistili jsme totiž, že Aďa, když usne v krosně, tak se tam chuděrka klátí ze strany na stranu a nemá si pořádně kde opřít hlavu... tak proto ten šátek:-).
První den byl příjezdový, ubytovací, dopřáli jsme si k polopenzi i oběd:-), pak byla procházka, pak jsme vyzkoušeli místní bazén (byli jsme tam úplně sami, stejně jako v celé chatě), Aďa řádil ve vodičce a moc se mu to líbilo, jen trošku drkotal zubama, neb je z Anahity zvyklý na teplotu vody 32°C...:-).
Pro Adámka jsme na pokoj dostali dětskou postýlku, moc se mu líbila a hned si do ní dal Zajíka, Králíka a Kravičku, bez nich jsme prostě nemohli odjet z domova:-).
Po večeři si Aďa ještě hrál ve velikém a bohatě vybaveném dětském koutku, vůbec se mu nechtělo jít spát:-).
Když pak Aďa pod tíhou dojmů usnul, zapnuli jsme chůvičky a šli jsme dolů do baru na kafe a pivo:-).
A protože horský vzduch má sílu, šli jsme relativně brzo spát i my.
Druhý den byl ve znamení tůry, já jsem chtěla jít na Sněžku a pak přes Luční boudu a Výrovku do Pece, stejně jako na naší svatební cestě, ale protože je to pořádná štreka, tak jsme kvůli krosně nakonec zvolili kratší variantu - jeli jsme 1. lanovkou z Portášek do Úpy, pak busem do Janských Lázní, odtamtud Černohorským expressem (kabinkovou lanovkou) nahoru na Černou Horu a pak pěšky dolů, s náááádherným výhledem na moji milovanou Sněžku:-). Fakt jsem se kochala, Milan už to zná:-). Aďa byl moc hodný, jen nechtěl moc jíst.
Když nastal při sestupu čas Aďova odpoledního spaní, vytáhla jsem šátek a dudlíka a Milan mi dal Aďu na záda do šátku a tam snad během dvou minut usnul... a spal za mojí chůze snad hodinu a půl, dole v Peci jsme si sedli na zahrádce hotelu Krokus a dali jsme si Krkonošské kyselo, mňammmm. Jen mi bylo vedro a se spícím Aďou na zádech se mi jedlo poněkud krkolomně a navíc na něj pralo slunce, tak jsme Aďu opatrně i s šátkem sundali a položili ho na šátek na koberec do stínu židle u našeho stolu a on tak ještě chvíli chrupal, čmeláček:-).
No a když se probudil, tak jsme pokračovali v naší cestě - šli jsme na 3. lanovku - z Pece na Růžovou Horu.
Po cestě bylo trochu vzrůšo, protože na místní infoceduli měli jaksi zastaralé informace o posledním odjezdu lanovky a my jsme se báli, že ji nestihneme a budeme muset v podvečer šlapat zhruba 5 km a ještě do krpálu, pěšky na Portášky (podotýkám, že už nás bolely nohy i záda, Aďa se pronese;-) )... takže jsme posledních 200m do kopce k lanovce trochu sprintovali (Milan s Aďou v krosně), neb bylo za 5 minut 17 hodin a to měla jet ta poslední lanovka nahoru... no naštěstí ta informace byla mylná a my jsme stihli lanovku a ještě by nám jely 4 další (po půl hodině) ...
No a tak jsme vyjeli na Růžovou Horu a poté jsme šli pěšky dolů na Portášky na večeři. Už bylo pozdě, tak jsme tentokrát bazén vynechali:-).
Druhý den tak byl ve znamení 3 lanovek a musím říct, že mě Aďa mile překvapil, že se vůbec nebál a ten rozhled si moc užíval a komentoval to, pusu nezavřel (měla jsem ho v šátku na břiše, aby byl v bezpečí a já měla volné ruce na focení).
Třetí den, po královské snídani, jsme se rozloučili a zamířili k domovu.
Když to vyjde, moc rádi se sem vrátíme na podzim.
Pár fotek (jdou zvětšit rozkliknutím) :
Kde jsme...:-)
Pohled na chatu Portášky a lanovku
Aďa se nese:-) ...
...usnul...
Procházka na Růžohorky (1.den)
Cesta dolů do Úpy 1.lanovkou (2.den)
Černohorským expressem na Černou Horu - pohled do kraje
Z Černé Hory pěšky dolů - pohled na Sněžku
Studniční Hora se "sněhovou mapou Československa" a Sněžka
Pohled "na protější svah" - na horním konci té mýtiny uprostřed bydlíme, tam na Portášky vede naše cesta:-)
Milan s Aďou a ještě jednou "panoramata" se Sněžkou a Portáškami
Aďa spící...
Prostě náááááádhera...
3. lanovka - z Pece na Růžovou Horu
Počasí bylo krásné, jen první den trochu větrno, zázemí bylo super, jídla (polopenze) bylo moc a bylo výborné, úplné hody:-). Kočárek jsme nechali doma, s sebou jsme měli krosnu a šátek, zjistili jsme totiž, že Aďa, když usne v krosně, tak se tam chuděrka klátí ze strany na stranu a nemá si pořádně kde opřít hlavu... tak proto ten šátek:-).
První den byl příjezdový, ubytovací, dopřáli jsme si k polopenzi i oběd:-), pak byla procházka, pak jsme vyzkoušeli místní bazén (byli jsme tam úplně sami, stejně jako v celé chatě), Aďa řádil ve vodičce a moc se mu to líbilo, jen trošku drkotal zubama, neb je z Anahity zvyklý na teplotu vody 32°C...:-).
Pro Adámka jsme na pokoj dostali dětskou postýlku, moc se mu líbila a hned si do ní dal Zajíka, Králíka a Kravičku, bez nich jsme prostě nemohli odjet z domova:-).
Po večeři si Aďa ještě hrál ve velikém a bohatě vybaveném dětském koutku, vůbec se mu nechtělo jít spát:-).
Když pak Aďa pod tíhou dojmů usnul, zapnuli jsme chůvičky a šli jsme dolů do baru na kafe a pivo:-).
A protože horský vzduch má sílu, šli jsme relativně brzo spát i my.
Druhý den byl ve znamení tůry, já jsem chtěla jít na Sněžku a pak přes Luční boudu a Výrovku do Pece, stejně jako na naší svatební cestě, ale protože je to pořádná štreka, tak jsme kvůli krosně nakonec zvolili kratší variantu - jeli jsme 1. lanovkou z Portášek do Úpy, pak busem do Janských Lázní, odtamtud Černohorským expressem (kabinkovou lanovkou) nahoru na Černou Horu a pak pěšky dolů, s náááádherným výhledem na moji milovanou Sněžku:-). Fakt jsem se kochala, Milan už to zná:-). Aďa byl moc hodný, jen nechtěl moc jíst.
Když nastal při sestupu čas Aďova odpoledního spaní, vytáhla jsem šátek a dudlíka a Milan mi dal Aďu na záda do šátku a tam snad během dvou minut usnul... a spal za mojí chůze snad hodinu a půl, dole v Peci jsme si sedli na zahrádce hotelu Krokus a dali jsme si Krkonošské kyselo, mňammmm. Jen mi bylo vedro a se spícím Aďou na zádech se mi jedlo poněkud krkolomně a navíc na něj pralo slunce, tak jsme Aďu opatrně i s šátkem sundali a položili ho na šátek na koberec do stínu židle u našeho stolu a on tak ještě chvíli chrupal, čmeláček:-).
No a když se probudil, tak jsme pokračovali v naší cestě - šli jsme na 3. lanovku - z Pece na Růžovou Horu.
Po cestě bylo trochu vzrůšo, protože na místní infoceduli měli jaksi zastaralé informace o posledním odjezdu lanovky a my jsme se báli, že ji nestihneme a budeme muset v podvečer šlapat zhruba 5 km a ještě do krpálu, pěšky na Portášky (podotýkám, že už nás bolely nohy i záda, Aďa se pronese;-) )... takže jsme posledních 200m do kopce k lanovce trochu sprintovali (Milan s Aďou v krosně), neb bylo za 5 minut 17 hodin a to měla jet ta poslední lanovka nahoru... no naštěstí ta informace byla mylná a my jsme stihli lanovku a ještě by nám jely 4 další (po půl hodině) ...
No a tak jsme vyjeli na Růžovou Horu a poté jsme šli pěšky dolů na Portášky na večeři. Už bylo pozdě, tak jsme tentokrát bazén vynechali:-).
Druhý den tak byl ve znamení 3 lanovek a musím říct, že mě Aďa mile překvapil, že se vůbec nebál a ten rozhled si moc užíval a komentoval to, pusu nezavřel (měla jsem ho v šátku na břiše, aby byl v bezpečí a já měla volné ruce na focení).
Třetí den, po královské snídani, jsme se rozloučili a zamířili k domovu.
Když to vyjde, moc rádi se sem vrátíme na podzim.
Pár fotek (jdou zvětšit rozkliknutím) :
Kde jsme...:-)
Pohled na chatu Portášky a lanovku
Aďa se nese:-) ...
...usnul...
Procházka na Růžohorky (1.den)
Cesta dolů do Úpy 1.lanovkou (2.den)
Černohorským expressem na Černou Horu - pohled do kraje
Z Černé Hory pěšky dolů - pohled na Sněžku
Studniční Hora se "sněhovou mapou Československa" a Sněžka
Pohled "na protější svah" - na horním konci té mýtiny uprostřed bydlíme, tam na Portášky vede naše cesta:-)
Milan s Aďou a ještě jednou "panoramata" se Sněžkou a Portáškami
Aďa spící...
Prostě náááááádhera...
3. lanovka - z Pece na Růžovou Horu
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)