Z procházky

Aďa miluje procházky, pejskové i já též, Milana nevyjímaje:-).
Kočárek zahálí v chodbě a my chodíme po svých;-)).
Aďa miluje louže, dostal zááááákaz do nich šlapat, když nemá holinky, tak aspoň sbírá kamínky a dělá "žbluňk" - hází je do louží a je šťastný, jak to šplouchne, běhá od louže k louži a má radost jako malý kluk;-DDD.
Pár fotek a videjko:-):

Ptačí maminka

Na zahradě u jezírka máme vzrostlý stromek, v němž každoročně zahnízdí kosi.
Letos kosice již vyvedla 3 ptáčátka a pro velký úspěch si dala druhé kolo a už pilně a trpělivě sedí na dalších vajíčkách:-). Kdykoliv jdu kolem, opatrně nahlédnu a kosí maminka sedí... je na náš pohyb zvyklá, nechala se i vyfotit, ani nehnula brvou;-). Tak jsem se jí omluvila za vyrušení a poděkovala za zapózování:-).

Svěcení kapličky

V naší malebné vísce se minulý čtvrtek udála veliká sláva!  Však se také děly veliké přípravy:-).
Přivítali jsme pražského Arcibiskupa Dominika DUKU, který přijal pozvání a přijel vysvětit naši novou kapličku, která byla postavena z darů místních občanů.
Konala se slavnostní bohoslužba, kterou vedl vedle našeho Otce Ivana právě Arcibiskup Dominik Duka, měl procítěný proslov a požehnal naší nové kapličce, která byla zasvěcena Svatému Vojtěchu.
Poté nám všem zájemcům dal svůj autogram (na pamětní kartičku s povídáním a fotkou kapličky) a pak následovalo malé posezení, naši občané (včetně mojí maminky) přichystali pestré občerstvení, různé dobrůtky, dortíky, koláčky a moučníky, atd., bylo to moc milé a byli jsme hrdí, že nás poctil svojí milou návštěvou sám Arcibiskup pražský. Byl to moc milý podvečer a myslím, že na něj budeme všichni dlouho vzpomínat.

Nový přírůstek

Tedy né u nás, ale u mojí drahé kolegyňky Marcely, nádhernej klučík Cyril. Aďa byl ze štěníka úplně unesený, však se Cyrdovi taky líbil:-), prostě dvě "mimina". Tak přejeme Cyrilkovi, ať pěkně roste, ať je zdráv a ať je tu dloóóuho. Štěstíčko už má, že se dostal k tak úžasné paničce:-).

PS: Náš Adam vymete všechny kotce, ať už ty cvičákové, či domácí... jak vidí "domeček", tak se neudrží:-)).

Melinka slavila 3. narozeniny

V sobotu jsme vyrazili na návštěvu k mojí ségře Martině a její rodince, neboť naše Melinka (Aďova sestřenice) slavila své 3. narozeniny. Bylo to moc fajn, popovídali jsme, pojedli a popili, dětičky (byli tam 4 "prckové" a Mišel) se vyřádily, Milan si začutal mičudou s Mišelkem, Aďa a spol. řádili na zahradě, na trampolíně, v kuchyni i v obýváku...  Oslavenkyně vypadala jako princezna, ohromně jí to slušelo a náležitě si to užila (jen toho sfouknutí svíček jsme se nedočkali, Meli to v tu chvíli nepovažovala za důležité;-) ).
Prostě fajn den:-).

Chrti ...

Ještě tentýž pátek 13.  v pozdní večer se mi podařilo rozbít můj foťák (který jsem před pěti lety dostala od Milana pod stromeček...) ... !!? Koukali jsme s Milanem na fotky na TV přes kabel, po shlédnutí fotek jsem zavadila kabelem o TV a foťák se mi vymrštil z rukou a ... nejsem pověrčivá, tím datem to určitě nebylo...:-(.
Foťák fotí, ale má poškozený uzávěr baterek a co chvíli se přeruší kontakt... chjoooo...

No a jak jsem tak slzela nad rozbitým foťákem a nadávala jsem si... zakoukala jsem se na TV, na kterou koukal Milan, tedy než usnul na gauči;-)), byl tam program ČT 24 (miláčkův oblíbený;-) ),
pořad Před půlnocí a jistá paní (slečna) Lucie Poučová tam povídala o projektu "Chrti v nouzi" a o jejich adopci... : "...Ale v Irsku tisíce greyhoundů každý rok bezdůvodně umírá, a to ve věku 3-4 roky. Ze zákona tomu nic nebrání. Tedy ta špička ledovce (= „smutní pejsci čekající v útulcích“) představuje vlastně malou skupinku šťastlivců, kteří se nějakým způsobem dostali alespoň do toho útulku..."

 ..."... Průměrný věk těchto chrtů je 12 -13 let.
 V Irsku a Španělsku se obvykle dožívají jen 3-4 let.

Galgo Sultan, Španělsko, foto ASPA Friends

Proč?
 V těchto zemích se stali pouhým spotřebním zbožím.
 Tento fakt se každoročně týká mnoha tisíců psů.
Adopce chrtů je jejich šancí na život.

Tento příběh má jeden začátek a dva konce.
 Rozhodnutí je na nás.
Změnit šanci v realitu... "

       (použito z www viz níže)

Více na stránkách Chrti v nouzi a Adopce chrtů ... 

Tak mě  to chytlo u srdíčka a úplně pohltilo, že sedím u internetu každý pozdní večer a čtu a čtu... je mi jich tak moc líto, mám šílenou zlost na ty parchanty, co ze psa vytřískají peníze a pak se ho prostě sprostě a odporně zbaví, žádný člen rodiny, žádný živý tvor, jen věc, která už je nepotřebná, když nevydělává peníze... cítím příšernou bezmoc a vztek, chce se mi brečet... brečet pro ty nádherné němé tváře, co věřily svým "páníčkům" a co je bezmezně milovaly, s psí věrností sobě vlastní... Ti páni tvorstva, co si říkají lidé, jsou bestie a hyeny a přála bych jim totéž, co dělají těm krásným, citlivým a nevinným tvorům!!!  
Vůbec se těm lidičkám, co chrťáčkům pomáhají, nedivím... moc jim fandím a moc je obdivuju.

Doma to se mnou teď nemají lehké, pořád usilovně přemýšlím, jak to udělat, jak pomoci aspoň jednomu s těch pejsků, kteří čekají, až si je někdo vezme a dá jim svou lásku a péči ... nazvala bych to láskou na první pohled (i na ten druhý...)...
Máme doma zvěřinec, ale i tak si myslím, že by se ještě místečko pro jednoho pejska našlo...že by to šlo, přibrat do té naší kočkopsí smečky ještě jednoho hafíka... vím, že jsem asi blázen, ale říkám si, že to snad bylo nějaké znamení, že jsem ten pořad měla vidět....nikdy nekoukám na ČT 24 a už vůbec né před půlnocí... díky splínu z rozbitého foťáku jsem viděla něco, co mě hluboce zasáhlo... bohužel Milan o tom nechce slyšet, tak chci věřit na zázraky...

"...Adopcí jednoho chrta nezměníte svět,
tomuto jednomu však určitě svět změnit můžete..."

Doufám také, že se najdou hodní lidičkové, kteří mají doma místečko a chtějí dát lásku pejskovi, třeba zrovna chrtovi, který to v životě neměl lehké a díky jiným zlatým lidem unikli ze spárů bestií, které jen týrají, o vlásek unikli smrti oběšením, zastřelením...a teď čekají na svého páníčka, který jim nabídne teplý pelíšek a plnou misku a lásku...

Možná si řeknete, proč vozit pejsky ze zahraničí, když jich tu máme plné útulky..., ale naše útulky zaplať PánBůh neutrácí psy po pár týdnech či dnech, když si je nikdo nevybere... kdežto např. v Irsku či ve Španělsku tomu tak bohužel je... proto stojí za to pomoci jim, adoptovat je...

Nedá mi, abych se ještě nezmínila o tom, že v místní škole pořádají děti sbírku pro opuštěné pejsky  (nikoliv finanční) a to pro pejsky z útulku MARŠOVICE od 1. do 30.5., pejskové potřebují např. staré nepotřebné deky, pelíšky, hrnce, obojky, vodítka, náhubky, je možné přispět konzervou, piškoty, granulemi, atd. 

Dnes jsem jela do školy podruhé, vezla jsem nějaké deky, ručníky, peřinu, obojky, vodítka, náhubky a přetahovadlo... projekt pomoci útulku jsem paní učitelce moc pochválila a poděkovala za skvělý nápad, je to prospěšné a potřebné pro pejsky a vlastně i pro děti (zodpovědnost za živého tvora, péče, pomáhat potřebným...). Tak doufám, že se podaří pro pejsky vybrat co nejvíc potřebných věcí.

 

Pejskové s úsměvem :-)

Na palvání :-)

Aďa už je fit, tak jsme v pátek 13.5. jeli na plavání do Anahity, kam chodíme plavat už téměř dva roky a vzali jsme s sebou, téměř po roce , Milana, ať se podívá na Aďovy pokroky a ať udělá pár fotek:-). Bylo to moc fajn, Milanovi se to líbilo a Aďa byl jako ryba ve vodě:-). Ukázal taťkovi, jak se rád potápí, jak rád skáče a jaký je to divoch:-).

Odpoledne se Aďa chvíli díval na telku na své oblíbené "Panáčky" (Pat a Mat) a sledoval to a komentoval  opravdu se zaujetím:-), vyžádal si k tomu Zajíka a Králíka, bez nich se teď obejde málo co...:-).

No a ještě jedno foto "vytuhnuvšího" Adámka po sobotním obědě aneb jak si usteleš ...(po zadokumentování byl přenesen do postýlky a divím se, že ho ty kostičky a autíčka pod zádíčky netlačily...;-) ).

Výlet s krosnou

Ve středu 11.5. jsme vyrazili vláčkem na výlet do Chocerad a odtamtud pěšky domů podél Sázavy, jako obvykle:-). Co bylo však neobvyklé, že jsme poprvé nechali kočárek doma a vzali s sebou krosnu, kterou jsme "zaběhli" už na Jedlové, ale tentokrát to byl výlet delší. A tak se Aďa nosil "v batůžku", nesla mamka, nesl taťka:-)), Aďa taky hodně ťapal, Cargo se koupal, krásně jsme se prošli a všichni jsme si to moc užili:-).

Aďovi už je dobře:-)

Horečka Aďu přepadla ve čtvrtek, jak jsem psala. Pravidelně jsme dávali "medušku" a pěkně to "čistili" JEČMÍNKEM a CHLORELLKOU. V pátek měl Aďa ještě zvýšenou teplotku, v sobotu už byla teplota v normálu a Aďa doma docela znuděný, chtěl už ťapat venku a chvíli neposeděl, byl pěkně odpočatý;-), a energie měl na rozdávání...:-). Tak jsem odolávala ještě v neděli přes den, ale navečer už jsem nevydržela a šli jsme na hodinku na zahradu. Aďa byl neskonale šťastný a odchod domů na Večerníčka obrečel...;-).
Protože počasí nám přeje a tváří se vskutku letně, tak jsme včera i dnes už byli více venku, než doma:-). Ale nějaké delší tůry zatím nepodnikáme, Aďa běhá jen na zahradě:-).
Takže Aďova viróza měla fakt rychlý průběh (ťuk, ťuk, ťuk, abych to nezakřikla:-) ), díky Bohu a Zeleňuškám:-).

PS: Páteční plavání jsme museli oželet (omluvit), to zítřejší jsem také pro jistotu omluvila a chystáme se plavat v pátek, tak snad už se Aďa dočká:-).

Pár momentek, jak se Aďa zotavoval, ze soboty, z neděle, ze dneška... jo a jeden čerstvě vykoupaný (a vybělený;-) ) Cargo :
(Kočičky jsem také dnes vykoupala, Fanča a Bertík si to užili minule:-), takže mě teď večer čekalo veliké vyčesávání všech vykoupaných chlupatců, uffff..., ty chlupy by vydaly na polštář...možná na peřinu...a zítra pokračujeme...;-) )

Aďa marůdek ...

Jelikož se u nás stále pracuje (lešení, omítka, žebřík...), tak je Aďův volný pohyb na zahradě téměř nemožný;-), tak radši chodíme na polní cestu, Aďa se proběhne, pejskové vyvenčí ...
Včera jsme šlapali dopoledne i odpoledne, Aďa ušel za den po svých bezmála 3, 5 km, to bude chodec!
No a tak jsme vyrazili i dnes dopoledne. Aďa se na ťapání těšil, vedl si Fanču, zpíval a povídal. Jen od rána nechtěl jíst, špatně jí už 3 dny ... 
Cestou k domovu se chtěl překvapivě nést, sápal se na mě : "...maminka vezme Adámka...", tak jsem ho kousíček nesla a pak jsem ho dala na zem, ať si to ťapání užije:-).
Když jsme přišli domů, tak jsem Adámka šla po chvíli přebalit a zdál se mi nějaký teplý, tak jsem mu změřila teplotku a měl 39,2°C ...  Zavolala jsem našemu panu doktorovi, zda máme dnes přijít a on mi řekl, že tyto "náhlé" vysoké horečky se tu teď vyskytly ve více případech a že to má rychlý průběh, tak snad bude Adík za pár dní bez teplot... kdyby se to zhoršilo, tak mám zítra zase zavolat... jinak obligátní Panadol - Nurofen, obojí 3x denně střídat...
Aďa byl ještě ráno skutečně v pohodě, během hodiny byl úplně zvadlý a celý rozpálený, červené tvářičky... proležel a prospal celé odpoledne, navečer hlídal Milan a říkal, že Aďa už chtěl běhat, luxovat, koukat na telku, baštil jogurty, atd., že už je mu trošku líp.

Já jsem nemohla odmítnout pozvání mojí drahé kolegyňky Marcelky, která dnes slavila životní jubileum, tak jsem se aspoň na dvě hodinky vypravila do Prahy:-). Bylo to moc fajn:-).
(Marcelko, tak ještě jednou všechno nej a ještě jednou tolik:-) ).

Tak snad bude zítra Aďovi líp...

PS: K tomu všemu je nemocný i můj synovec Mišel, před 14ti dny měl antibiotika a podezření na mononukleozu, pak byl fit a teď už opět vysoké horečky, opět s ním ségra jezdila víc jak půl dne po doktorech, honili je od čerta k ďáblu a chtěli si Mišulu nechat v nemocnici... tak to ségra usmlouvala na domácí léčení, že ho tam bude denně vozit na injekci pendeponu...
Tak snad budou ti naši hošíčci brzo zdraví...

Z procházky a od ohně ...

Na ČARODĚJNICE, 30.dubna, jsme se po obědě vydali ven na procházku, aby se Aďa pěkně proběhl a dobře odpoledne usnul, neboť nás čekalo "ponocování" na místním kopečku, kde se každoročně pálí Čarodějnice a kam jsme se večer chystali i my s Adámkem... :-).

Aďa chce na každé procházce vodit pejsky, tak mu půjčuju Fanynku, když s námi na kratší procházku jde, je hodná a klidná, tak nemám strach, že by ji Aďa neudržel:-). Na polní cestě ji pouštíme, tak se Aďa těší, až si ji zase povede po silnici cestou domů:-). Chtěl by vodit i Cargouška, ale podél plotů, kde jsou psi, mám s běloušem nevychovaným práci i já...:-), tak si Aďa ještě pár let počká...;-).

Předpověď počasí na odpoledne moc dobrá nebyla, slibovala přeháňky a bouřku... na kopečku se sešlo hodně místních, jedly se klobásky, pilo pivo a čekalo do půl deváté, než vatra vzplane... jen náš Aďa čekat nechtěl, chtěl ŤAPAT, ŤAPAT, ŤAPAT..., a tak jsem já, vždy připravena;-), vytáhla kšíry a už jsme ťapali... Aďa viděl starší děti, jak se honily a on prostě nemohl zůstat pozadu, jenže pustit ho samotného, to by buď byla srážka s jiným běhavým dítkem či bych ho musela sundavat z dřevěné pyramidy, která mu, i s čarodějnicí, moóóóóc učarovala... no hold to je to kouzlo té magické, Filipojakubské noci...
Aďa chtěl napodobovat ostatní dětičky, které si různě mezi běháním okolo pyramidy posedávaly na klády, které se nacházely okolo... Aďa chtěl taky, ale zalíbilo se mu sedat si na kraj klády (moc dozadu) a padat... tak byl za chvíli pěkně umouněný a měl z toho legraci... já ho furt zvedala, chechtajícího a rozdováděného, a když pak měl jít taťkovi Milanovi "za krk", aby viděl, bylo to zhola nemožné, pěkně se rozčiloval, že už nemůže běhat a dál pokračovat v té veliké legraci (né už tak veliké pro maminku...:-). To už se blížila půl devátá...
No a vatra vzplála, čarodějnice dlouho odolávala, jako by oheň od sebe odháněla...
Adámek byl vykulený a moc ho to zajímalo.
A pak se začala stahovat mračna, v té tmě se dala jen tušit, začalo se blýskat a hřmělo... tak jsme brzo kopeček i s obřím ohněm opustili... doma je doma... Aďa se dostal do postýlky v půl jedenácté, pozdní to hodině (po rychlé sprše a mlíčku) a ihned usnul ...:-).
Tak zase za rok...

Přestavba pokračuje

Přestavbou myslím zateplení domečku, které se snad pomalu chýlí ke konci, domeček se pěkně vybarvuje a nový kabátek, zatím částečný, mu sluší:-). Pánové (otec a syn:-) ) jsou velice profesionální, šikovní a rychlí, makají od rána do pozdního odpoledne či večera, kromě neděle každý den.
Dokumentační foto, jak jde práce od ruky: