První sníh...

26. 11. v pátek večer začalo sněžit... tak jsem v sobotu ráno vyfotila první sníh - pohled z terasy do naší ulice.

Pár momentek - náš Adámek má 21 měsíců

Je to náš šikulka, rozumbrada, koumák, kaskadér, hororolezec, zlatíčko, zpěváček a kecka;-)). A taky bordelář:-).
A hlavně MILÁČEK.

Vděční strávníci:-)

Na terase máme ptačí budku (vyrobil na mé přání můj taťka). Nasypala jsem tam slunečnice a dala lojovou kouli a pak jsem se nestačila divit:-). Když jsem koukla přes sklo, uviděla jsem budku doslova v obležení ptáčků, bylo jich tam snad 20, budka skoro nebyla vidět:-). Letěla jsem pro foťák, ale ptáčci jsou vnímaví na pohyb a asi mě viděli i přes to sklo, tak jich víc jak půlka odlétla... ti odvážní a hladoví se nenechali vyrušit:-). Moc mě potěšilo, že je zde tolik krásných ptáčků a že jim můžu na zimu přilepšit:-). Mamka má dole před domem ještě další dvě budky, tak snad ty pipinky nepřekrmíme...
V budce se střídají sýkorky, čížci a sem tam vrabec:-).

Záběry jsou přes sklo, tak to bohužel není moc kvalitní... a ještě video:-).
PS: Ten hlásek v pozadí patří samozřejmě našemu Aďovi:-).

Adík opět spící aneb bez ZAJÍKA ani ránu:-)

Aďovi je jedno, kde usne, hlavně když má u sebe svého milovaného Zajíka...:-).

Společný oběd

Listopadový, poslední předvánoční oběd s rodinkou proběhl minulou sobotu (20.11.), jako vždy, na Pyšelce:-).
Účast byla 100%, zábava fajn, popřáli jsme oslavencům a popovídali jsme si. Jen to jídlo, spíše porce, tentokrát za moc nestály... bylo plno a asi se místnímu kuchaři rychle zmenšovaly zásoby hotových jídel, bohužel úměrně se zmenšovaly i porce (můj kuřecí řízek s bramborem snědl ze dvou třetin Adámek...;-) ).
Další obědvací srazík se bude konat u nás doma, bude "povánoční dárkový" mezi svátky:-).

Cestou od vlaku, už kousek od domova, Aďa nedal jinak, než že bude dělat "ťapity". Sebral každý list, který viděl a šli jsme ten kousek cesty snad 20 minut, ale Adík byl moóóóc šťastný:-).

Aďa obléká "ponožkové" bačkůrky

Něco málo z večerních rituálů našeho malého broučka:-).

Na Jedlové

V pondělí 15.11. jsme se vypravili s Milanem, Adámkem a Cargem na Jedlovou za rodinkou:-). Opět to tam bylo moóóóc fajn, ale počasí nám opět nepřálo...  hustá mlha, sychravo a pršavo...
No ani tak si Aďa nedal vzít svoje ťapání a užil si ho dosyta, i když mrholilo:-). Cargo byl pořád černobílý, né že by změnil barvu, ale jeho krásně bílý kožíšek byl vždy po procházce zespoda černý... ještě že má samočistící srst jako správný bělouš;-).
Adík tam spal ty 3 noci ve své cestovní postýlce, i když v noci pak putoval, na rozdíl od domova, kde to nepraktikujeme, do naší postele:-). No ale usínal ve své postýlce se svým Zajíkem. Zachytila jsem ho s jeho plyšovým miláčkem na hlavě...:-).

Procházka k Sázavě aneb Aďa zpívá...:-)

V neděli jsme vyrazili na procházku jako obvykle k Sázavě. Sluníčko svítilo, vyfotili jsme Kormorán přes řeku z Baštírny, kam již odpoledne slunko nesvítí.
Po cestě si Aďa zpíval, má teď období, kdy zpívá velmi často (Kolo kolo mlýnský, Prší prší, Meleme meleme kávu, Tetka kde dete, Paci paci pacičky...), sice to různě kombinuje a komolí, ale baví ho to a rychle se učí:-).
Aďa se prostě rád předvádí, jak je šikovný:-).

Opět hororolezec...

Aďa je zkrátka nepoučitelný... i když jsme před časem přestěhovali nábytek v jeho pokojíčku, abychom zabránili Aďovu šplhání...  šplhá stále... po kom to dítě je ???

Práce:-)

Často myslím na své kolegy a na práci, kterou mám moc ráda:-). Doma s Adíkem je to moc fajn, neměnila bych, ale stejně:-). Tak aspoň rádi jezdíme na návštěvu:-). Tak tomu bylo i v úterý. Adík byl nejdřív nezvykle tichý, ale jak se rozkoukal a otrkal, tak se rozpovídal a pusu nezavřel, lítal z místnosti do místnosti a chtěl zkoumat všechny šuplíky i odpadkové koše... no musím říct, že není stydlivý ani plachý, culil se na všechny a neměl zábrany:-). Jedna "teta" se mu obzvlášť líbila, protože s ním dělala "písy písy" a půjčila mu všechny tužky a různé zajímavé věci na psacím stole;-). Byl tak spokojený a soustředěný na práci:-), že ani nesledoval, kde je máma;-).
Poté jsme se přesunuli na návštěvu k tetě a strejdovi s "poselstvím" o Mladém Ječmeni a Chlorelle, které se strejda rozhodl konzumovat:-). Hurá, zelené potraviny budiž pochváleny!
No domů za Milanem jsme se dostali až večer, ale den se moóóóóc vydařil.

Aďa ostříhaný

Jelikož se našemu broučkovi už opět cuchaly vlásky vzadu na hlavičce;-), tak jsem se rozhodla pro radikální krok. Bohužel jsem se zrovna nechystala k naší dvorní kadeřnici kamarádce Martině, která Adíka stříhala už 2x, tak jsem ho vzala k místní kamarádce, která Aďu vzala pěkně nakrátko:-).
Můj muž se čertil, že v zimě je to moc nakrátko, ale Adík stejně ven nosí čepici:-).

Na návštěvě

Ve čtvrtek 4.11. jsme se konečně vypravili na návštěvu k našim přátelům do Havlíčkova Brodu, chystali jsme se tam už víc než rok a stále to nějak nevycházelo a teď jsme potřebovali udělat "zimní péči" na našem VW Caddynce:-) ...  To město je mému srdci moc blízké nejen díky našim dobrým přátelům, ale také díky tomu, že je to rodné město našeho Adámka, zkrátka jsem v Havlíčkobrodské porodnici rodila a mám na to místo a na tu chvíli (no chvíli...porod trval 24 hodin) jen ty nejlepší vzpomínky a hned bych si to klidně zopakovala;-).
Takže moc zdravíme Aleše, Danušku, Barborku a celou rodinku:-).
Cestou domů jsme se na Alešovo doporučení stavili v Perknově na výborném pozdním obědě ve zvěřinové restauraci a vůbec jsme nelitovali, bylo to opravdu "mňamózní" :-), měli jsme nekuřácký salón jen pro sebe a Adík spinkal po dni plném zážitků a hraní s Barčou jako čmeláček:-).
Milan si dal dobrůtku z daňka a já z kance.
A pak už jsme frčeli k domovu:-).

Další výlet

V neděli, když jsem s Cargem přilítla ze cvičáku, jsme se vypravili na další výlet vláčkem. Od nás jsme jeli Elefantem do Čerčan, kde jsme přesedli na dvojvagónový motoráček couráček;-), který má konečnou až ve Světlé nad Sázavou, která je od Čerčan vzdálená 90 km a motoráček tam jede neuvěřitelné 3 a čtvrt hodiny:-).

    Čerčany       
    Lštění          
    Zlenice          
    Hvězdonice   
   Chocerady 

Naším cílem však byly nedaleké Chocerady, které dobře známe z našich cyklocest:-). Je tam příjemná hospůdka se zahrádkou, u mostu nedaleko vlakové zastávky, kde jsme si dali jedno pivo jako doplnění energie před pěší cestou k domovu:-). Adámek nám před výstupem z vlaku usnul, tak se ani nedožadoval vzorku piva na dudlík;-). Sluníčko hřálo s takovou vervou, že jsem si sundala po bundě i svetr a seděla jsem tam v tričku:-).
Naše pěší cesta potom vedla podél řeky - po proudu Sázavy,  podzim se dával na odiv svými pestrými barvami i vůní ohníčků všudypřítomných trpělivých rybářů, kteří se u řeky též vyhřívali na sluníčku a čekali na své úlovky. Kromě rybářů jsme v nedělním odpoledni u řeky nepotkali ani živáčka, ani cyklistu, neviděli ani houbičku:-).
Aďa se vzbudil před Poddubím, na Baštírně se nabaštil a začali jsme stoupat k domovu:-).
Když jsme došli, pomalu se smrákalo a hned nás u tety a strejdy a také u nás před domem přivítali "bubáci", Aďa se nemohl vynadívat. Dýně s blikajícím světýlkem se mu moóóóc líbily, komentoval to právě veselým "bubak, bubak".
Na mém krokoměru na mě mrkal údaj 6,418 km. což není mnoho, myslela jsem si, že na kolech podáváme větší výkony;-).
Procházka se krásně vydařila, počasí nám přálo, příště s námi vyrazí i Cargo:-).