Náš velký kluk:-)

Aďa už je velký kluk - v sobotu po obědě, když jsem ho dala do postýlky v naší ložnici spát, z ní málem vylezl, naštěstí jsem ho "načapala", když balancoval na hraně horního okraje postýlky...

Doteď s námi spal v ložnici ve skládací cestovní postýlce, která je prostorná a pohodlná, měl v ní svoji polokokosovou matraci z dřevěné postýlky, kterou má v pokojíčku a z níž jsem už před časem vyndala dvě prostřední tyčky, aby do ní mohl lézt sám, když si hraje v pokojíčku, a aby se nesnažil přelézat přes postranice, neboť dřevěná postýlka je nižší a určitě by se mu to povedlo, ale ten pád by byl nepříjemný...
No když už Aďa přišel na to, jak se dá vylézt z cestovní, vysoké postýlky, tak už bych to neriskla...
Tak mě to konečně po čtvrt roce přemlouvání sebe sama, donutilo "odstřihnout pupeční šňůru",
v zájmu Adíka... mám pocit, že čím později by to bylo, tím by to bylo těžší pro nás pro všechny...
Cestovní postýlku, již bez matrace, jsem v ložnici nechala, kdyby náhodou se Aďovi nelíbilo spát v pokojíčku nebo prostě pro všechny případy...
A světe div se, Aďovi se 1. noc v jeho pokojíčku v dřevěné postýlce líbila, spinkal dobře, na rozdíl od nás...
...my jsme totiž měli strach, jak to tam sám zvládne, tak jsme toho moc nenaspali...:-).
A Milan mě přemlouval, ať ho ještě nechám spát u nás;-).

Čekala jsem, že se ráno z chůvičky ozve pláč, to jak se Aďa vzbudí a neuvidí nás... vzbudil nás hlásek našeho Adi se slůvky "áka ejiká, áka ejiká..." :-). Museli jsme se s Milanem smát:-). Hned jsem za Adíkem šla, stál v rohu postýlky a bylo na něm vidět, že má radost, že vidí svoje hračky a že se vyspinkal "do růžova";-). Jak mě viděl, vylezl z postýlky a chtěl si hrát:-).
Je to náš šikulka, hurá, hurá, huráááá;-).



PS: Večer po pohádce, když už měl spinkat, vylézal z pelíšku, vždy jsem ho šla znovu uložit, pak jsem zavřela dveře, abychom ho nerušili z kuchyně. No a za 10 minut jsem ho našla spícího "napůl v postýlce";-))). Ani se nevzbudil, když jsem ho dávala do postýlky "celého":-).