Ještě téhož dne, ve čtvrtek večer, poté, co Adík usnul a byl bez teploty (po očkování může být), jsem zaúkolovala dědu (mého taťku:-) ), co a jak, kdyby se Aďa vzbudil a vypravila jsem se autem do Prahy za Milanem do práce, kde probíhal rozlučkový večírek. Lidí, milých kolegů, kolegyň a přátel, bylo hodně, darů též, bylo to dojemné a to jsem přijela až po předávání, tak už jen z doslechu vím, že došlo i na slzičky... Jedlo se, pilo (já řidič nealko) a bavilo, vzpomínalo na staré časy...
Tak já Ti, zlato moje, ze srdce přeju, ať je Tvé rozhodnutí správné a ať ho nikdy nelituješ:-). A ať se Ti stýská jenom trošičku... Tak šťastné vykročení změnám vstříc, protože změna je život.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat