V kuchyni

Milanovi asi chybělo to dnešní vaření;-D, tak večer začal vařit zelňačku a šunkofleky na zítra. Do toho dělal nivovou česnekovou pomazánku na jednohubky k večeři a pár topinek. S vínem Zweigeltrebe to bylo moc mňam:-).
No a já, abych nebyla náhodou pozadu, jsem se pustila do pečení rybízových kynutých koláčů (na Milanovo přání) na snídani:-). Akorát dopékám poslední.... Je jich 5, už stačí jen pocukrovat ... :-).

Rodinka

Rozhodli jsme se trošku pozměnit tradiční obědvání s Milanovými dětmi a to tak, že Milan dnes neuvařil oběd sám, jako obvykle, ale dali jsme si s dětmi sraz v nedaleké restauraci Na Pyšelce, kde dobře vaří:-).Mladí jeli vlakem z Prahy (Aleš s rodinkou a Krbčata:-) ) a Hanka s Radkem a Nikčou autem. No a my jsme popojeli vláčkem 2 stanice:-).
Měli jsme v plánu po obědě vyrazit na procházku, jako vždy, ale počasí nám vůbec nepřálo, pršelo a byla zima... no tak jsme poseděli a popovídali v oné hospůdce:-).
Prťata s Mílou řádila po lokále s dalšími dětmi a náramně si to všici užívali:-).
Aďu nejvíc zaujaly schody a pořád trénoval směr nahoru a dolů...:-).
Takže hospůdka se osvědčila, oproti našemu domovu tam bylo mnohem víc místa a bylo to bez práce;-).
Bylo to moc fajn odpoledne, tedy až na to počasí.

Rozlučka

Ještě téhož dne, ve čtvrtek večer, poté, co Adík usnul a byl bez teploty (po očkování může být), jsem zaúkolovala dědu (mého taťku:-) ), co a jak, kdyby se Aďa vzbudil a vypravila jsem se autem do Prahy za Milanem do práce, kde probíhal rozlučkový večírek. Lidí, milých kolegů, kolegyň a přátel, bylo hodně, darů též, bylo to dojemné a to jsem přijela až po předávání, tak už jen z doslechu vím, že došlo i na slzičky... Jedlo se, pilo (já řidič nealko) a bavilo, vzpomínalo na staré časy...
Tak já Ti, zlato moje, ze srdce přeju, ať je Tvé rozhodnutí správné a ať ho nikdy nelituješ:-). A ať se Ti stýská jenom trošičku... Tak šťastné vykročení změnám vstříc, protože změna je život.

Náš drobeček:-)

U pana doktora na 18ti měsíční prohlídce vše probíhalo zdárně:-). Nejdřív se vyptával, zda Aďa ovládá lžíci a hrneček, jestli vidí a slyší, zda zkouší schody nahoru a zda si poradí i dolů, zda vyleze na židli, zda řekne víc než 15 slov, zda je už trošku sebeobslužný, např. zda zvedá ruce sám, když ho svlékám, oblékám, zda postaví 3 kostky na sebe, zda už zkouší první "čmárání"... no na všechno jsem mu odpověděla kladně, krom jediného, totiž to čmárání jsme ještě nezkoušeli, neboť jsem se bála, že se tužkou píchne třeba do očíčka... no tak to čmárání máme určitě zkusit:-)).
Pak jsme zjistili, že Adík MĚŘÍ 80 cm a VÁŽÍ 1O,30 kg.
No podle toho, jak rád a hodně jí, jsem si myslela, že bude vážit víc... ale prý je vše tak akorát:-).
Pak Adam dostal pigárko - byl očkován 4. Hexavakcínou (6 vakcín v jednom) a trochu si zaplakal, uklidnil ho dudlíček a pak dokonce začal komunikovat:-).
Taky už může baštit tropické ovoce, takže už nesmí pouze uzeniny a kravské mléko, obojí do 3 let.
Teď nás čeká návštěva u pana doktora v říjnu na přeočkování proti žloutence.

Dnes...

Dnes má Adámek 18 měsíců !
Strašně to letí...
Za chvilku vyrážíme na 18ti měsíční prohlídku k našemu panu doktorovi do poradny:-), tak jsem zvědavá na Aďovy míry a váhy;-).
A ještě bude očkování... ale Aďa je statečnej, moc dlouho nebrečí:-).

Výlet

Ve středu jsme se já s Adamem vypravili vláčkem za naší milou Sestrou Reginou, je to řádová Sestra, moc hodná paní v letech, která působí v Praze 1, v Klášteře Sester Voršilek. Znám ji už od roku 1994, je to moc pěkné přátelství. Seznámila mě s ní moje spolužačka ze střední školy Marie, která ji zná ještě déle. Marii jsem neviděla "100 let" a Sestru Reginu vidím tak jednou do roka, když se domluvíme a jedu ji navštívit. Vloni jsme ji vzali k nám, Adík byl pokřtěný a já jsem moc ráda, že Sestra byla u toho. Jinak si sem tam napíšeme dopis či zatelefonujeme.
Sestra dlouho Marušku neviděla a nedařilo se navázat kontakt, tak mě požádala, zda bych Marušku nemohla kontaktovat, co s ní je. No konečně se mi to podařilo a byla jsem moc ráda, že jsme se tedy u Sestry Reginy v Klášteře sešly v plném počtu:-), tak jako kdysi, když jsme za ní docházely na popovídání si o životě a o víře:-).
Sestra Regina se také radovala, že nás vidí obě a Adámka navrch:-). Bylo to moc fajn odpoledne, popovídaly jsme si, zavzpomínaly, Adík běhal po místnůstce a dělal průzkum terénu, moc se mu to líbilo:-).
A pak jsme se rozloučily a slíbily si, že se ještě letos na naši Sestru Reginu přijedeme podívat.
A já s Adámkem jsme se zase vrátili vláčkem domů, kde už na nás na nádraží čekal Milan:-).

Adámkův "botový park"

Protože náš Áďa už pěkně ťape, musela jsem jeho botičky, co pro něj mám na současné nošení či o číslo větší, dát z krabic pěkně k sobě, abych měla přehled a s hrůzou jsem zjistila, že se nám ty botky nějak rozmnožily...

Adam chodec

Víkend jsme trávili mimo jiné procházkami na polní cestě, kde Aďa může do sytosti ťapat a taky si to náramně užíval:-). Když už jsme po cestě ušli asi půl kilometru, tak si sem tam sedl pěkně ke straně cesty a odpočíval;-), tak dostal "bumbat" a šup do kočáru;-).
Jak se ráno probudí, už na mě volá:"Aji, ťapity";-).

Pražská zákoutí...

V pátek jsme se já a Adámek vypravili opět vláčkem do Prahy. Jeli jsme za Aďovým tatínkem, vyzvednout ho v práci, abychom se společně šli projít do míst, kde jsme spolu "randili";-).
Aďa ve vlaku opět usnul, tak prospal i jízdu metrem a krásnou procházku Valdštejnskou zahradou, kudy vedla naše cesta, když jsme vystoupili z metra na Malostranské. Tahle zahrada má své kouzlo, je moc pěkně udržovaná, jezírka, ryby, pávi, výstavy (nyní "Pětačtyřicátý..." konec války v Evropě), sochy, roste tam vinná réva a dokonce fíkovníky:-).
Pak jsme vyzvedli Milana, pobyli a poklábosili s kolegy a pak jsme vyrazili na Kampu a protože bylo horko, na chvilku jsme si sedli do zahradní restaurace Sovovy mlýny, která je přímo na břehu Vltavy s výhledem na Karlův most. Prostě náááádhera. Adík se kochal pohledem na okolo plující lodě, na balón nad Karlovým mostem (Aďa pokřikoval "baji tab je" a ukazoval na balon:-) ), občerstvili jsme se, vdechovali svěží vůni řeky, popovídali, zavzpomínali a prostě jsme si to krásně užívali:-).
Pak jsme vyrazili pěšky přes most přes Vltavu, kolem Národního divadla (bohužel tam kopou koleje a předělávají chodníky, tak to byla divoká pěší jízda s kočárkem...), přes Můstek, přes Příkopy, Hybernskou až na Hlavní nádraží a vláčkem zase domů.
Krásný den a moc pěkný výlet.

Áďa spící...

Adámek opět se svým milovaným "zajíkem".
Když mu říkám: "Adámku, co jsi moje?" ,tak Adámek odpoví: "áka ejiká"... láska veliká... a je to svatá pravda! :-).

Z naší zahrádky

Tak tenhle "had" se nám urodil:-). Nešlo nezadokumentovat...;-).

Marcelka a kytičky

Ve středu navečer jsem se s Aďou vypravila za mojí moc fajn kolegyňkou Marcelkou:-). Pokecaly jsme, co je kde nového, co je v práci nového, zkonstatovaly jsme, že jde vše od desíti k pěti...optimistky, že...
Moje kolegyně miluje květiny všeho druhu a na zahradě maká "od nevidim do nevidim", taky to na její zahrádce podle toho vypadá:-). Jedním slovem náááádhera.
Adík spinkal, pak dělal průzkum terénu na zahradě a moc se líbil dobrmance Mery, dokonce tak moc, že kromě plno psích pusinek se zúčastnil psího tance, Mery z něj byla tak nadšená, že dělala doslova psí kusy:-) a my se mohly utlouct smíchy;-). Pak si chtěla hrát, ale to Adík na svých vratkých nožkách neustál a když podruhé zabořil obličej do trávy a neobešlo se to bez "řevu", tak byla milá Mery paničkou zavřena na druhou část zahrady...:-) .
Večer jsme se musely rozloučit, na cestu domů jsem vyfasovala dvě přepravky rostlinek na zasazení a zušlechtění mojí zahrádky:-).
Marcelko díky díky díky! Zasazeno jest! Snad se kytičky ujmou:-).

Policie

Přidávám slíbenou fotku! Můj úžasně šikovný synovec Mišel v rekordním čase složil další kus velekus z LEGO CITY, policejní kamion s příslušenstvím:-).
Tak má Aďa policejní vozový park vystaven v pokojíčku pěkně vysoko z jeho dosahu... až bude větší, může si hrát "o stošest":-).

Vzácná návštěva

V úterý ráno jsme se já a Adámek vypravili do Prahy na autobusové nádraží Florenc. Auto jsme nechali na Opatově a dál pokračovali metrem. Aďa byl z "mašiny" přímo nadšený, pořád říkal ššššššš... a mával přijíždějícímu metru:-).
Na Florenci jsme v 10.30 "vyzvedli" naši vzááácnou návštěvu, milou kamarádku "přes pejsky" Hanku, která za námi přijela až z Brna:-). Tentokrát byla naše schůzka čistě dvounohá, pejskové bělásci na nás čekali doma:-). S Hankou si máme stále co povídat, tak jsme hned začaly a povídaly a povídaly... mezitím jsme se přesunuly metrem do Strašnic, kde to důvěrně znám;-), není lepšího místa na courání a klábosení:-). Jen to počasí nám vůbec nepřálo... zima jako na podzim (15°C) a zrovna začalo pršet... tak jsme došly do jedné místní pizzerie, kde mají výbornou pizzu. Adík mezitím v kočárku pod pláštěnkou proti dešti usnul jako čmeláček;-). Sedly jsme si venku, aby byl na vzduchu, a povídaly a povídaly...pizza byla jako obvykle moc dobrá, doufám, že i Hance chutnala:-), jen nám v té zimě velmi rychle stydla a když se povídá a povídá, tak se jí pomalu... :-DDD
Adík se vyspinkal a jeli jsme dál:-), tedy my jsme šly, Aďa se vezl. Chtěl ťapat, ale protože pršelo, tak to nešlo, byl by hned mokrý...
Prošli jsme se tam, co jsem prožila své pěkné dětství, kde jsem chodila do školky, školy, kde jsem venčila pejsky...byla jsem moc ráda, že jsem se do těch míst zase po dlouhé době podívala a že jsem ta místa také mohla ukázat své kamarádce z Brna:-).
Když přestalo pršet, zašli jsme do Malešic, kde je v parku pěkné dětské hřišťátko, v té zimě tam nebyla ani noha, jen ty naše;-). Adámek už se nemohl dočkat, hned začal dělat ťapity ťapity a byl moc šťastný, však už se taky naseděl...;-). A my dvě jsme opět povídaly a povídaly...
No s politováním jsme zjistily (já a Hanka;-) ), že už se blíží čas Hančina odjezdu... den nám utekl jako voda a nakonec ani to mizerné počasí nám nevadilo, náladu a dobrý pocit z našeho shledání nezkazilo:-).
Jen jsme si opět nestihly říct všechno, co jsme chtěly...
Tak jsme došly na metro a na Muzeu jsme se rozjely každá na svoji stranu, Hanka na 17.30 na Florenc a já s Aďou na Opatov...

Tak Hani, budeme se těšit zase příště!
Moc děkujeme za Tvoji milou návštěvu a děkuju za nádherné fotky.

Návštěva:-)

Máme u nás Adámkova bratrance, Adík se v něm přímo vzhlíží:-). Mišel mi moc pomohl, složil Aďovi policejní auto z Lego CITY, Aďa je na to ještě moc malý, ale auto už máme díky Mišelkovi vystavené a ještě přibude jedno, policejní kamion:-), až Mišel složí i to druhé, pěkně si je vyfotíme;-).

Náš vlasáč ostříhán

Aďa nám "pěkně zarostl" od prvního stříhání, a protože se dost potí a vlásky se mu kroutily a nedaly se učesat, tak jsme se rozhodli pro pozdně letní sestřih...:-). Ujala se toho moje moc hodná kamarádka Martina, naše dvorní kadeřnice:-). Moc se jí to povedlo a Adík kupodivu držel jak beránek;-).

Adam vlasáč;-) a noční bouřka...

V neděli večer jsme se rozhodli, že si opečeme buřtíky na ohni. Tak se taky stalo, Aďa to bedlivě pozoroval a dostal do ruky kousek suchého chleba, který miluje:-). Na fotce je patrné, jak má Adík dlouhé vlásky...







Se soumrakem se začalo zatahovat, schylovalo se k bouřce...po setmění blesky protínaly oblohu snad 5x za minutu, trvalo to asi hodinu bez deště a bez hromů...někde v dáli byla bouřka... u nás začalo pršet asi za dvě hodiny...vypnuli proud a nešel ani v noci... tak večer skončil romanticky o svíčkách...;-)).
V Praze prý padaly kroupy a způsobily značné škody nejen na vozidlech...

Procházkování...

Konečně neprší! Vyrazili jsme na procházku, Aďa v kočárku, ale dlouho tam nevydržel...nedal jinak, prostě chtěl chodit, žvatlal pořád "ťapity, ťapity":-). Já jsem pak vezla prázdný kočár a hlídala Carga, Milan hlídal Adíka, Aďa byl "šťastnej jak blecha" :-DDD a chtěl se podívat na všechno a všude.... Milan běhal za Aďou a pak ho radši vzal za ručičku:-). Pěkně jsme si to užili.

Kytičky...

Pokojovky miluju! Už se mi žádná nová bohužel domů nevejde...
Tak konečně dnes jsem nanosila všechny pokojové kytičky z prvního patra ven, před dům (je jich určitě přes dvacet...), a všem jsem dala novou hlínu, některé jsem ostříhala, jiné sesadila či rozsadila...hrála jsem si s nimi 2 hodiny, ale stálo to za to:-).
A pak je zase všechny odnosit nahoru... snad se jim teď bude růst lépe:-).